autor: doc. MUDr. Jan Studnička, Ph.D.

Věkem podmíněná makulární degenerace sítnice (VPMD) je degenerativní onemocnění sítnice s maximem změn v její centrální části. Je nejčastější příčinou praktické slepoty populace starší 65 let ve vyspělých zemích. V 80 % až 90 % je přítomna pomalu se rozvíjející „suchá“ atrofická forma VPMD a asi v 10 % až 20 % se vyvine rychle progredující „vlhká“ exsudativní forma s novotvořenou cévní membránou (CNV), která je v 80 % až 90 % příčinou praktické slepoty (obr. č. 1,2). Náhlý zvrat VPMD do vlhké formy během 5 let je popisován až ve 26 % případů. V přirozeném průběhu způsobuje exsudativní forma VPMD ztrátu 2,7 řádků za rok a 4 řádků optotypů za 2 roky. Onemocnění se manifestuje zpravidla nejprve jednostranně, druhé oko je postiženo po pěti letech trvání u 50 % pacientů, po deseti letech u každého nemocného.

suchá forma VPMD

vlhká forma VPMD

Zvýšený výskyt onemocnění stoupá s věkem. Dalšími prokázanými rizikovými faktory jsou dědičnost, kouření a bílá rasa. Mezi hlavní diskutované rizikové faktory patří hladina cholesterolu a tuků v krvi, nutriční faktory a antioxidanty a sluneční záření. Příčina změn na sítnici není stále zcela objasněna, zřejmě pro multifaktoriální charakter onemocnění.

Onemocnění se projevuje příznaky postižení centrální krajiny sítnice. Přestože je postiženo pouze 5 % z celkové plochy sítnice, pokles centrální zrakové ostrosti má za následek obtížné rozlišování tváří, nemožnost řízení motorového vozidla, sledování televize či nemožnost vykonávat činnosti vyžadující rozlišování detailu (psaní, čtení, ruční práce, atd.). V případě vlhké formy se přidává pokřivení linií až centrální skotom. Zvyšuje se citlivost k oslnění, snižuje se kontrastní citlivost a schopnost rozlišení barev. U většiny pacientů zůstává periferní vidění zachováno i v konečných fázích onemocnění, takže nezpůsobí úplnou slepotu.

Léčba VPMD zažívá v posledních dvaceti letech velký rozvoj. Na počátku byla veškerá snaha zaměřena především na léčbu vlhké formy VPMD, která při přirozeném průběhu vede k praktické slepotě. V posledních letech se pozornost soustředí také na suchou formu VPMD s cílem zastavit rozvoj onemocnění a přechod v exsudativní formu VPMD. Léčba suché formy VPMD se v současné době opírá o preventivní farmakoterapii. V průměrné sledovací době 6,3 roku bylo zjištěno snížení rizika těžké ztráty zraku o 25 % při podávání antioxidantů (vitamín E, vitamín C, beta-karoten, měď a zinek). Při nálezu pokročilé suché formy VPMD lze v indikovaných případech s úspěchem použít hemorheoferézu.

V současnosti se jako nejúčinnější léčba vlhké formy VPMD jeví aplikace léků působících proti vaskulárnímu endotelovému růstovému faktoru (VEGF) přímo do oka. Ranibizumab se po úvodních tří měsíčních aplikacích dále podává podle vývoje zrakové ostrosti a klinického nálezu. Aflibercept se aplikuje jednou za dva měsíce po třech úvodních nasycovacích měsíčních aplikacích v prvním roce léčby a dále podle klinického nálezu. V případě malých, extrafoveálních CNV lze použít koagulaci laserem, při které je tepelně ošetřena celá CNV. S novými léčebnými možnostmi se daří zvrátit nepříznivou prognózu tohoto zrak ohrožujícího onemocnění a většině nemocných zachovat vidění či alespoň výrazně zbrzdit ztrátu zraku.