Glaukom (zelený zákal)

Glaukom (zelený zákal) je chronické, progresivní onemocnění zrakového nervu oka, projevující se úbytkem nervových vláken zrakového nervu.

Co je glaukom?

Glaukom je definován jako chronické, progresivní onemocnění zrakového nervu (neuropatie zrakového nervu), projevující se úbytkem nervových vláken zrakového nervu. Jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů (ne však jediným) je zvýšený nitrooční tlak s následnými změnami na zrakovém nervu, ve vrstvě nervových vláken a z toho vyplývajícími změnami zorného pole, které mohou vést až ke slepotě pacienta. Je to multifaktoriální choroba s mnoha systémovými i očními rizikovými faktory, které působí v různých kombinacích s cílem porušit krevní oběh v optickém nervu a v jeho důsledku i jeho funkci.

 

Výskyt onemocnění glaukomem

Glaukom patří na čelní místo mezi příčinami slepoty, proto jej řadíme mezi nejzávažnější diagnózy v očním lékařství. V celosvětovém měřítku se podílí 13 %. Přibližně 1, 5 až 2 % populace nad 40 let věku má glaukomové poškození zrakového nervu spojené se ztrátou vidění a zorného pole. Výskyt stoupá s přibývajícím věkem až na 3,5 % u osob ve věku 70 -75 let. Je celá řada typů glaukomů, které postihují i mladší jedince, proto se glaukom stává celospolečenským problémem.

Příznaky onemocnění

U řady pacientů glaukom s otevřeným úhlem probíhá zcela bez příznaků, a proto je jeho diagnostika a prevence tak důležitou součástí každého očního vyšetření.
Výjimečné postavení má akutní glaukom s uzavřeným úhlem – akutní glaukomový záchvat – glaucoma angulare acutum projevující se bolestí oka, zhoršením vidění, subj. vnímaná duha kolem světel, následně bolest hlavy se zvracením. Je-li správně diagnostikován a okamžitě řešen laserovou iridotomií, může být pouze jediným projevem takového typu glaukomu. Akutní glaukomový záchvat patří ke stavům vyžadujícím neodkladnou lékařskou pomoc, proto musí být pacient při podezření na záchvat akutního glaukomu okamžitě odeslán k oftalmologovi.

Diagnostika glaukomu

Diagnóza glaukomu je provedena na základě:

  1. anamnézy
  2. tonometrie (měření nitroočního tlaku), eventuálně denní křivky nitroočního tlaku nebo zátěžovými testy
  3. vyšetření vízu a podrobné biomikroskopické vyšetření
  4. gonioskopie (vyšetření komorového úhlu)
  5. vyšetření přístroji HRT III (Heidelberský retinální tomograf)OCT (optická koherentní tomografie), GDx , které umožňují vyšetření optického nervu, disku zrakového nervu, vrstvy nervových vláken, peripapilární zóny a neuroretinálního lemu
  6. vyšetření zorného pole statickou automatickou perimetrií (tzv. počítačový perimetr)
  7. další možná vyšetření – pERG, vyšetření barevného vidění a kontrastní citlivosti

 

 

 

Přečtěte si více o operacích glaukomu

Cílem mikrochirurgického výkonu je dosažení dostatečně nízkého cílového tlaku nutného ke stabilizaci zrakových funkcí. V chirurgické léčbě glaukomu provádíme někilok druhů chirurgických zákroků:

  • Filtrující operace – trabekulektomie (TE), Kombinace trabekulektomie s trabekulotomií
  • Cyklocryoterapie – u refrakterních forem glaukomu
  • Drenážní implantáty
  • Nepenetrující filtrující operace

Léčba glaukomu

V léčbě glaukomu sledujeme tři základní cíle. Prvním je zabránit progresi poškození zrakového nervu, dále se snažíme snížit nitrooční tlak na hodnotu „cílového tlaku“ a třetím cílem léčby je minimalizovat vedlejší účinky a komplikace léčby.

V léčbě glaukomu máme k dispozici tři  léčebné modality, jedná se o léčbu medikamentózní, léčbu laserem a chirurgickou léčbu (operace glaukomu).

Medikamentózní léčba směřuje ke snižování vysokého nitroočního tlaku, který je jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů vzniku glaukomu. Snížení nitroočního tlaku vede k zajištění dostatečného průtoku krve terčem zrakového nervu, který je nutný pro zachování stálých zrakových funkcí. V léčbě glaukomu jsou proto vhodné přípravky, které účinně snižují nitrooční tlak a současně zlepšují průtok krve a zároveň mají i neuroprotektivní charakter. Z farmakologického hlediska lze preparáty dostupné v léčbě glaukomu rozdělit na tři hlavní skupiny:

  1. látky snižující tvorbu nitrooční tekutiny (betablokátory, sympatomimetika, inhibitory karboanhydrázy)
  2. látky ovlivňující odtok nitrooční tekutiny (cholinergika, adrenergní agonisté, analogy prostaglandinů)
  3. látky osmoticky působící -hyperosmotika

Laserová léčba se provádí buď tzv. laserovou iridotomií (LIRE) u glaukomu s úzkým úhlem nebo tzv. laserovou trabekuloplastikou (LTP) u glaukomu s otevřeným úhlem a laserovou iridoplastikou tam, kde hrozí riziko vzniku akutního nebo chronického uzávěru na podkladě anatomické dispozice. Dalším typem laserové léčby je cyklofotokoagulace, která se používá tam, kde ostatní léčebné postupy selhávají.

Chirurgická léčba je prováděna až v případě, kdy se nám konzervativně (lokální medikací či laserovou terapií) nedaří dosáhnout cílového tlaku. Statisticky asi 50 % všech glaukomatiků se v průběhu několika let podrobí operaci.
Cílem mikrochirurgického výkonu je dosažení dostatečně nízkého cílového tlaku nutného ke stabilizaci zrakových funkcí. Indikací k chirurgické léčbě jsou nemocní, u kterých terapie či kombinace terapie s laserovým ošetřením nekompenzuje glaukomové onemocnění, to znamená, že dochází i nadále k progresi změn zrakových funkcí. Stejně jako jiné formy léčby není ani operace glaukomu bezriziková.